Eliška Křížová je studentkou navazujícího magisterského studia kombinace němčiny a ZSV. Velkým tématem Elišky je udržitelnost, kterou se snaží dostat i do své výuky. Při tvorbě nové kolekce pedforiginal jsme ji proto oslovili a vzniklo z toho pár pěkných kousků. O tom, jak Eliška začala sama šít, co je pro ni na šití nejtěžší a mnoho dalšího se dozvíš v následujících řádcích.
Co tě vedlo k tomu začít šít vlastní oblečení? Dělat upcycling?
Začalo to už na základní škole, kdy jsem se chtěla hezky oblékat, ale na módní výstřelky jsem neměla moc peněz. Vždycky jsem byla tvořivá duše a tak jsem zkoušela předělávat oblečení, co jsem zdědila po sestřenicích, nebo co vyřadila mamka. Šlo o jednoduché úpravy jako výměnu knoflíčků, zkrácení košile nebo zúžení šatů, ale časem mi došlo, že díky těmto drobnostem můžu nejen ušetřit, ale i svoje oblečení od ostatních odlišit. Takže jsem si šila tašky z máminých džínů a šaty z taťkových košil aniž bych tušila, že se tomu bude jednou říkat upcycling .))
Eliška Křížová je studentkou navazujícího magisterského studia kombinace němčiny a ZSV. Velkým tématem Elišky je udržitelnost, kterou se snaží dostat i do své výuky. Při tvorbě nové kolekce pedforiginal jsme ji proto oslovili a vzniklo z toho pár pěkných kousků. O tom, jak Eliška začala sama šít, co je pro ni na šití nejtěžší a mnoho dalšího se dozvíš v následujících řádcích.
Kde čerpáš inspiraci na svoje výtvory? Jaký byl proces upcyklování kousků z PedF original?
První a největší impuls mi většinou dá samotný materiál. Sáhnu si na látku a už vím, na co se hodí a co by se z ní dalo ušít, podobně je to i v případě, kdy se mi do rukou dostane oblečení na přešití. Tady člověk musí přemýšlet i nad prostorem, který mu daný kousek poskytuje k tvorbě- zjednodušeně řečeno, z tílka večerní róbu neušiju, ale s velkou pánskou mikinou už se dá krásně vyhrát. Kromě materiálu mě ale inspirují taky detaily jako jsou zipy, kapsy, roztrhané okraje, díry nebo nápisy, které se snažím do svých kousků vtipně zakomponovat. Kolekce Pedf original, se kterou jsem pracovala, tvořila hlavně pánské mikiny a klasická trička s potisky. Snažila jsem se o skloubení sportovnějšího základu a ryze ženských romantických detailů jako jsou volánky, spadlá ramena nebo mašle v pase. Střih celé kolekce podtrhuje ženskost, díky materiálu ale nepřicházíme ani o pohodlí.
Co je pro tebe nejtěžší střih, nejtěžší materiál na práci, nebo naopak nejoblíbenější?
Nejradši pracuju s vintage džínovinou. Dokáže krásně držet tvar i několik desetiletí a stárne do krásy. Je to snad jediný materiál, kterému sluší ošoupání, vyšisování barvy, třepící se okraje i díry. To mě moc baví!
Nejtěžší materiál asi nemám, na každý existují nějaké fígle, jak ho zkrotit. Co se ale týče řemesla, velkou neznámou pro mě zatím jsou večerní róby nebo saka, na to jsem si zatím netroufla.
Jak vnímáš dnešní trh s módou a trend slow fashion?
Slow fashion vnímám nejenom jako odvětví módního průmyslu, ale jako odraz určitého životního stylu. Pokud si každý týden budu kupovat nové oblečení, byť v lokálním slow fashion obchodě, se slow fashion to bude mít společného jen název. Móda se stává pomalou až ve chvíli, kdy je každá koupě opravdu promyšlená, neprobíhá impulzivně ani pod nátlakem trendů a kdy je daný kus oblečení s láskou nošený až do úplného rozpadu. Ne snad proto, že bychom neměli na to, koupit si tričko nové. Ale proto, že si ho vážíme, vážíme si energie a práce, která ho vytvořila a rádi jsme za to zaplatili a proto se ho nezbavíme předčasně. To jde ruku v ruce se zájmem o to, v jakých podmínkách byla naše móda vytvořená- slow fashion nepodporuje vykořisťování, poskytuje bezpečné pracovní prostředí a důstojnou mzdu těm, kteří ji vytváří.
Žít pomalu a zodpovědně není v dnešní době vůbec jednoduché, ale móda je odvětví, ve kterém se s tréninkem začíná opravdu dobře.
Jaký je tvůj skutečný šatník? Co všechno by v něm mělo být?
Ideální oblečení je takové, které v šatníku moc dlouho nevisí. Existuje taková pomůcka na to, jak poznat, jestli nám ve skříni nevisí nějací „ kostlivci“: Představte si, že ležíte v nemocnici a váš partner vám má přinést čisté oblečení. Otevře skříň a do tašky bezmyšlenkovitě nahází pár vašich triček, možná košili, kalhoty nebo sukni. Pokud máte dobře fungující šatník, měli bystě být schopni z této náhodně posbírané hromádky poskládat několik k sobě jdoucích outfitů.
V ideálním šatníku by podle mě neměly být žádné kompromisy. Měl by obsahovat jen střihy, které sluší naší postavě a jsou nám pohodlné a materiály, ve kterých bude naše pokožka dýchat. Takže žádné džíny typu „jednou do nich zhubnu“, ani šaty, které jsou sice na pohled krásné, ale po pěti minutách na sluníčku máme pocit, že se v nich uškvaříme, protože jsou ušité z polyesteru. Takové kousky nikdy nebudeme nosit dlouho, a dřív nebo později se jich zbavíme. Ke svému šatníku musíme mít vztah, vždyť ne nadarmo se říká, že šaty dělají člověka!
