• Aktuality

Aktuality

14. ledna 2022

Připomenutí 53. výročí sebeupálení Jana Palacha s Jaroslavem Pinkasem

V neděli 16. ledna si připomínáme výročí sebeupálení Jana Palacha. Jak jeho osobnost vnímají žáci na školách v dnešní době nebo jak pojmout výuku o událostech roku 1969? Na to jsme se zeptali dr. Jaroslava Pinkase z Katedry dějin a didaktiky dějepisu.

Jak vnímají dnešní žáci Palacha po tolika letech od jeho skonu?

Je těžké generalizovat. Ale neměli bychom si do našich žáků projektovat vlastní očekávání. Palachovské téma je mimořádně důležité pro část střední generace, ale pro žáky je to téma jako kterékoli jiné, cosi, co bychom mohli označit jako „dospěláckou minulost“, něco, co se jich přímo netýká.

Jak zapojit jeho osobnost a odkaz do výuky dějepisu?

Palach patří k obtížným tématům, protože absolutnost jeho činu je dosti vzdálená myšlenkovému světu patnáctiletých dětí. Řešením může být badatelský přístup k osobnosti Jana Palacha. Velmi záleží na zvolené otázce. V duchu zásad výuky založené na kontroverzi je vhodné zvolit otázku, která nepolarizuje a nezahání účastníky diskuse do předem stanovených zákopů (takovou nevhodnou otázkou může být například: Byl Jan Palach hrdina, nebo blázen?).


Můžeme se ptát, jaké byly Palachovy cíle, o co usiloval. Série pramenů pak může ukázat, že měl konkrétní politické plány, že mu o něco šlo, že se nejednalo o čin pomateného člověka. Palachův příběh je dobré vyprávět v delší časové perspektivě. Příběh nekončí ani jeho pohřbem, ani přemístěním hrobu, ani palachovým týdnem v roce 1989. I v současnosti vznikají díla, která jeho odkaz nějakým způsobem reflektují, ať už jde o filmy, památníky, umělecké objekty.


Je dobré představit Palachův život jako celek, nesoustředit se pouze na jeho smrt, ale i na jeho „druhý život“.

Jak byste hodnotil filmy, které o něm byly v posledních 10 letech natočeny? Hodí se do výuky?

Filmy obecně ve výuce používám rád. Ovšem u palachovského tématu doporučuji raději využívat krátké dokumenty, které vznikly v roce 1969, spíše než filmové obrazy z poslední doby.


Umělecká licence u hraných filmů o historii zpravidla není na překážku jejich didaktickému využití. V případě Jana Palacha se ale dotýkáme mimořádně citlivého tématu. Pokud tyto hrané filmy vůbec používat, tak spíše jako jakousi vzpomínku na palachovské téma a analýzu toho, jakým způsobem se současná popkultura k tomuto tématu vztahuje.

Jaký jste měl vztah k Palachovi v rámci školní docházky a jaký máte dnes?

Můj vztah k Palachovi prošel poměrně velkou proměnou.


Na základní škole, kterou jsem absolvoval ještě za komunistického režimu, se o něm pochopitelně nemluvilo.


Na střední škole se o něm naopak mluvilo hodně, ovšem podobným způsobem, jakým jsme na základní škole probírali Julia Fučíka. Moc jsem nerozuměl tomu, proč by se mělo mluvit o sebevrahovi jako o hrdinovi.


I později jsem si k Palachovi ponechal kritický vztah – politickou aktivitu jsem vnímal jako dlouhodobou a konkrétní angažovanost, nikoli velké morální gesto. Dnes už jsem chápavější – i morální gesta jsou někdy potřeba.


Foto: René Volfík


Sdílet na: