Po roce s online výukou jsme oslovili naše vyučující, kteří podle studentů zvládají distanční výuku skvěle. K tomu, jaké bylo na ni přejít, se nám rozepsal dr. Filip Komberec z katedry české literatury.
„Při prvním přechodu na distanční výuku jsem byl dost zaskočený, protože celá situace byla velmi nejasná a pro všechny nová. Při druhém přechodu v říjnu jsem z toho byl upřímně řečeno dost na dně, když jsem si představil, že budeme pokračovat online. Moc jsem se těšil na prezenční výuku a zbytečně moc jsem se na to upnul. Ale když jsem krizi překonal, tak jsem si řekl, že to vezmu tak, jak to je a začal jsem si to užívat, zejména díky pocitu vděčnosti za to, že můžu díky dostupným technologiím dělat práci, ke které jsem povolán, i když studenti nemohou být ve škole.
Když jsem se teď dozvěděl, že mě studenti hodnotili jako dobrého učitele při distanční výuce, říkal jsem si, že je to proto, že jsem byl sám sebou a že jsem přípravu i provedení každého semináře hodně prožíval. K tomu ‚bytí sebou samým‘ – měl jsem období, kdy jsem se snažil připodobnit nějakému neexistujícímu ideálu perfektního učitele, který existuje snad jen v pedagogických a didaktických příručkách – bylo to strašně vyčerpávající. Úplně nejlepší je být dobře připravený a přirozený, spontánní, být sám sebou. Moc se mi líbí to Komenského ‚Omnia sponte fluant absit violentia rebus‘ – vše ať volně plyne a na ničem ať se neděje násilí – to je mé životní i pedagogické motto, které jsem během zimního semestru úplně nově pochopil a snažím se ho žít.“
Originální příspěvek na Facebooku naleznete zde.
